Český "gringo" v Karibiku

TÝDEN.CZ

25. 9. 2018
Rubrika: O cestách

Rybolov na Amazonce? Zadupejte na dno a máte loď plnou ryb. On-line 25.

Autor: Martin Zarek

30.04.2008 14:00

…pokračování výpravy po Amazonce z 25.4.

Piraně nás nesežraly...

Že si budeme muset něco k snědku dneska obstarat sami jsme věděli, ale že si část oběda budeme muset nachytat vlastními silami, jsme tedy nečekali. Nikdo však neváhal a chopil se cca 1,5 m dlouhých dřevěných prutů. Jak však piraně přilákat? Názorná ukázka přišla vzápětí, neboť jsme chytali všichni. Průvodce a kapitána lodi nevyjímaje. Klacek se prostě špickou dal do vody a silou se jím začalo ve vodě hýbat, tak aby čeřící se voda simulovala, že do ní spadlo nějaké zraněné zvíře. Pak se jen nahodila udice s nabodnutým kouskem masa…

Jsme na rybolovu

Neuplynulo ani půl minuty a pruty se nám v rukou začaly ohýbat. Braly nám všem a ke všemu, všem najednou. Adrenalin v našich žilách stoupal a chuť polapit první piraňu se zmocnila úplne všech. Nebylo to však tak jednoduché. Chytré piraně totiž na maso útocily ze stran a na háček nebylo jednoduché je chytit.

Je to doopravdy piraňa... 

V momentě kdy se však zasekla první, začalo mít vše rychlý spád. Během hodinky, než jsme spotřebovali hovězí návnadu, jsme nachytali přes 20 kousků a ulovil aspoň jednu úplne každý. Odměna za takový úlovek měla být jediná - budou nám připraveny spolu s obědem pěkně křupavé fritované po domácku. Tento způsob má svůj místní název - “galletas” - jako oplatky. Kapitán nalovené masožravé rybky očistil hned na člunu a pak jsme se již vydali zpět proti proudu do místa, kde měl být připraven oběd.

Náš hodinový úlovek

Posvátný růžový delfín

Delfín ružový na Amazonce je posvátnýTam bychom byli bývali za chvilku, ale pár minut co jsme vyjeli z močálů, kapitán uprostřed řeky najednou zastavil motor a ukázal rukou před sebe. Za okamžik jsme mohli i my vidět růžový hřbet, který kousek od nás protínal pomaličku vodu. Po chvíli se vynořil ještě blíže a poté pak ještě několikrát. Měli jsme před sebou růžového delfína a to hned dva. Pána místních vod, posvátnou rybu, k níž mají domorodci posvátnou úctu a respekt. Nikdo si ho nedovolí ani lovit. K pověrám a pověstem o tom, jak se po nocích mění v krásného mládence a nenávratně odvádí krásné panny od svých domovů, jistě přispělo především jeho zvláštní vzezření - růžová kůže a neobvyklý tvar hlavy zakončený prodlouženou čelistí. Jeho velikost kolem tří metrů, pak také působí úctyhodne. Pozorováním jsme strávili asi třicet minut a pak se již začali těšit na slibovaný oběd…

Rybolov pro hladové

Než jsme tam však dojeli, byli jsme svědky ještě jedné kuriozity. Když voda v Amazonce každoročně stoupne, vyplaví z blízkých jezer obrovské množství ryb. Ty pak, jednou do roka, táhnou řekou, aby se na své cestě stali povětšinou pochoutkou někoho, kdo má zrovna to štestí být u toho. Trvá 1-2 dny a my jsme zcela náhodou byli při tom. Kuriózní na tom jsou především dvě věci. Jednak v tyto dny na řece v úzkých kanoích uvidíte rybařit kdekoho. Malé děti, ženy, které si místo do obchodu nebo na trh, odskočili v tyto dny přímo k řece a všichni tahají s pomocí z doma upletených sítí, spoustu ryb.

I děti a ženy zde rybaří... 

Tou druhou kuriozitou pak bylo, že množství ryb je tak velké, že se stačí s loďkou přiblížit ke břehu a zadupat silně na dno loďky. Rybky úlekem a snahou dostat se rychle pryč, skáčou jedna přes druhou a nejednou spadnou přímo do loďky. Tento způsob chytání byl naprosto skvělý a nebýt toho, že jsme ráno již ryby k obědu nakoupily, měli bychom během chvilky “podupávání” v loďce za pár minut ryb, na další dva obědy. Zkusilo jsme to tedy jen několikrát a vyrazili k slibované domácí hostině…

Oběd zde začíná pitím rumu 

Čekalo nás však mnohem více.

Jdeme do restaurace 

Jak má správně před pořádným jídlem být, začali jsme ochutnávkou místního rumu, vyráběného ve vesnické palírně jednou z rodin již 80 let a to stále stejným způsobem. Lis na cukrovou třtinu, poháněný koněm, vylisovaná štáva pak skladovaná v dřevěných válcích a po 24 hodinách stáčená do obyčejných sudů, pod kterými se dřevem zatopí a pak již alkohol odvede o dva metry do jiného sudu, kde kondenzuje a odebírá se k spotřebě.

Výroba rumu

Ochutnávku jsme provedli přímo na místě a při ní jen po sobě nenápadně pokukovali jestli se náhodou nezačne náhle stmívat, neboť jak zde mohli kontrolovat, zda v tom, co ze sudu odkapávalo není náhodou metylalkohol nám nebylo vůbec jasné. Vše se však zdálo být v pořádku a tak jsme provedli ochutnávku nejen čistého rumu, ale i ochucovaného. Buď medem, nebo zázvorem nebo léčivými bylinkami. Ten poslední jsme nazvali “Amazónskou Becherovkou” a ještě před obědem stačili vypít jednu celou láhev, abychom pana hostitele, patřičně hrdého na své výrobky, neurazili.

Ochutnávka rumu... 

Majitelovo hospodářství bylo opravdu rozsáhlé od pěstování vlastních plodin, až po chov domácích zvířat, včetně skotu. Toho jsme si všimli již i u jiných stavení a jen to doakzovalo, že domorodé rodiny, pokud zde chtěli přežít i v dnešní době museli byt téměř soběstačné...

Rodiny bývají a musí být téměř soběstačné

Oběd byl přinesen vzápětí: rybí polévka s celými rybami a slepičí (tentokrát asi doopravdy) vývar s rozvařenou místní zeleninou, který chutnal opravdu znamenitě.

Rybí vývar po Amazónsku 

Peruánci mají rádi velmi ostrá jídla, což nám vyhovovalo a tak jsme se po obědě potili již nejen díky rovníkovému vedru. Zákusek přišel až na závěr. Dozlatova ofritované, námi ulovené, piraně. Skvělá pochoutka, třeba, aby každý ochutnal sám…

Piraně už se fritují

Když jsme se vzpamatovali z výborného oběda, byl před námi další úkol. Najít v útrobách deštného pralesa - indiánský kmen “Los Yaguas”…



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.41

Diskuze

Martin Zarek

Když již člověk díky velké shodě okolností žije uprostřed "pozemského ráje - Karibiku, je logické, že využije každé příležitosti, aby tento "evropský protipól" i jeho okolí a všechno, co k němu patří, hodně důkladně poznal. A tom všem je tento blog...
Blogování v Karibiku
Oblíbenost autora: 7.45

O autorovi

Autor žije již 15-tým rokem mimo Evropu, od roku 2000 se usadil v Dominikánské republice, kde žije a má rodinu. Příležitostně psal reportáže mimo jiné pro časopisy Týden, Sirius, Dolce Vita a spolupracoval jako zpravodaj s českou pobočkou stanice BBC pro Karibik. Je autorem autobiografické knihy – „Klaunova zpověď“, která vyšla v roce 2004 v Čechách v nakladetelství DEUS.

Kalendář

<<   září 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930