Český "gringo" v Karibiku

TÝDEN.CZ

14. 12. 2018
Rubrika: O cestách

Dalo by se přežít v Amazonii? On line 24.

Autor: Martin Zarek

30.04.2008 08:22

26.4., 12.00h, restaurace Železný dům”, Iquitos, Peru

Zkoumání břehů Amazonky

Budíček v 5.00h byl na nás hodně časný, ale v Amazonii se člověk ocitne pravděpodobně jednou za život, takže jsme za půl hodinky již byli připraveni a s hrnkem horké kávy čekali na našeho průvodce až nás dovede do přístavu. Nad Amazonkou slunce ještě nevysvitlo a břeky y hlavní tok byl zahalen do chuchvalců ranní mlhy, ale teplota se již pohybovala blízko 30 stupňům.

Po Amazonce se válely mlžné opary

Nasedli jsme na naši loď a vydali se po proudu Amazonky. Měli jsme mimo tábor strávit celý den a s sebou vezli jen lednici s nápoji. Oběd jsme doufali obstarat někde během cesty. Průvodcova reakce na naše přá nevracet se a strávit na Amazonce úplne celý den byla ta, že je to v jeho osmileté praxi jako průvodce v tomto táboře poprvé, co se výprava (rozuměj turisté) nevracejí v poledne zpět, aby si najedli a v klidu po obědě odpočinuli. Přesto porozuměl našemu záměru a snažil se nám vyhovět.

Amazonka v celé své kráse

Během hodinové plavby podél jednoho z břehů veletoku, který v těchto místech měl šírku přes pět kilometrů, jsme pozorovali čilou lodní dopravu po největší řece světa a která zahrnovala nákladní lodě vezoucí vytěžené dřevo z Amazonského pralesa, nákladní lodě fungující jako plovoucí taxíky a převážející nejen lidi, ale i zvířectvo a všemož zboží, až po malé loďky vezoucí jen několik málo pasažérů.

Lodě s vytěženým dřevem potkáte každou chvíli. Prales tak pomalu mizí.

Ani jeden z nás netušil, že břehy a dokonce i ostrovy uprostřed tohoto toku budou plné života, plné osad, vesnic i městeček.

Typická vesnička při Amazonce

Každých pár desítek metrů bylo vidět vždy pár domků přímo u břehu a každých pár stovek metrů pak malá mola nebo větší přístavy u větších lidských osídlení. Těžko se nám představovalo jak je mož žít v místech, kde není žádný jiný přístup než od řeky. Jak však postupoval den, bylo nám jasné, že Amazonka je v těchto končinách vlastně dálnice. Bylo na velmi rušno a každou chvilku jsme míjeli nebo v “protisměru” potkávali různá plavidla, z nichž většina dosahovala rychlosti až 80 km za hodinu, takže to kolem nás občas jen svištělo…

Na Amazonce funguje velmi čilá lodní doprava. Toto je taxík. 

Oběd zařízen

Když slunce již pěknou dobu svítilo nad obzorem udělali jsme malou přestávku v místě, kde bylo najednou několik dřevěných kánoí, jejichž majitelé do jednoho rybařili. V natažených sítích bylo vidět mrskající se ryby a tak náš průvodce nelenil a pár ulovených kousků nakoupil pro náš pozdější oběd, který “objednal” o pár minut později v jednom z domků na břehů Amazonky.

I církev je přítomna na Amazonce

Když jsme již věděli, že hlady dnes neumřeme, zamířili jsme ještě že po toku až tam, kde se do vlévá její největší přítok - řeka Napo. Po jsme pak putovali chvíli proti proudu, až do momentu, kdy se před námi objevili dovádějící delfíni. V Amazonce a jejích přítocích žijí dva druzi sladkovodních delfínů a to šedí a růžoví. Ti první dorůstají velikosti jednoho metru, ti druzí, kteří jsou pro místní obyvatele posvátní, pak až metrů třech. Hrající se skupinku delfínů šedých jsme pozorovali nejméně dvacet minut než jsme opět pokračovali v naší cestě.

Rodinný výlet

Život kolem Amazonky

Podél toku bylo každou chvilku mož spatřit volavky i jiné druhy vodního ptactva, občas nad námi přelétlo hejno ukřičených papoušků a na stromech jsme nejednou zahlédli velké ještěry a jednou dokonce spícího lenochoda.

Při plavbě uvidíte na okolních stromech přes metr dlouhé ještěry - Iguany, jak na vás zhlížejí

I proto plavba ubíhala velmi rychle a před polednem jsme zabočili z hlavního toku řeky do slepého ramene, který končil mezi stromy v močálech. Zde ve stínu korun stromů jsme zakotvili a kapitán odkudsi vytáhl několik menších dřevěných prutů na nichž byly navázány udice. Přihodil k tomu k tomu igelitový pytlík s nakrájenými kousky masa a řekl: “Zde je půl kila hovězího a kolem nás spousta piraní. Snažte se, ať je náš oběd bohatší…”

Co následovalo potom a jak se vůbec na Amazonce rybaří, si můžete přečíst v dalším pokračování blogu…

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.7

Diskuze

Martin Zarek

Když již člověk díky velké shodě okolností žije uprostřed "pozemského ráje - Karibiku, je logické, že využije každé příležitosti, aby tento "evropský protipól" i jeho okolí a všechno, co k němu patří, hodně důkladně poznal. A tom všem je tento blog...
Blogování v Karibiku
Oblíbenost autora: 7.45

O autorovi

Autor žije již 15-tým rokem mimo Evropu, od roku 2000 se usadil v Dominikánské republice, kde žije a má rodinu. Příležitostně psal reportáže mimo jiné pro časopisy Týden, Sirius, Dolce Vita a spolupracoval jako zpravodaj s českou pobočkou stanice BBC pro Karibik. Je autorem autobiografické knihy – „Klaunova zpověď“, která vyšla v roce 2004 v Čechách v nakladetelství DEUS.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31