Kuba III. - "Sex, lži a Havana"
21.02.2008 06:07
10.2.2008 Jak bylo dojednáno, tak se i stalo. „Malý Humberto“ nejenže byl za hodinu připraven, ale on na nás dokonce tu celou hodinu v pohotovosti čekal před domem, zřejmě protože si byl jen on jist, že ví, kde najít ty nejpěknější mulatky v Havaně anebo proto, že měl strach, aby nám je neukázal někdo jiný... Po nasednutí do jeho americko-kubánského taxi nám bylo ihned oznámeno kam všude můžeme jet a kde najdeme to nejhezčí z Kuby. Z našich úst však jednomyslně, i přes jeho doporučení, zaznělo: "TROPICANA".
Nakonec se doopravdy i tak stalo a to jsme dokonce ještě zvolili tu možnot se před vlastním představením navečeřet přímo v restauraci sousedící a i patřící k vlastní "Tropicaně". Musíme uznat, že prostředí tropické zahrady ve venkovní restauraci je opravdu skvělé, bohužel to samé už se nedalo říci o večeři. Výběr ze tři jídel – grilovaného kuřete, skopového a hovězího masa upraveného na stejný způsob nám moc nezalichotil a proto jsme zvolili každý něco jiného, aby jsme mohli od sebe vzájemně ochutnat a vyhodnotit tak společně nejlepší kulinářský výsledek. O kuchařově umění předvedeném na našich talířích se raději ale zdržíme komentáře. Náš první gastronomický zážitek z Fidelovi vlasti napravilo jen neodolatelné „Mojito“, kterým jsme vše zapíjeli. Výhodou bylo, že z restaurace nás personál rovnou dovedl k pro nás rezervovanému stolu v hledišti. Vlastní šou začalo přesně na minutu a to jsme ještě předtím museli absolvovat malou osobní prohlídku u vchodu a za každý náš fotoaparát zaplatit cca 7 USD a videokameru 20 USD, ale ani to nás však nemohlo nijak rozházet a tak darovaná sklenka šampaňského spolu s láhví rumu u stolu, které byly v ceně vstupného, přišly jen vhod.
Po závěrečné "šou" končící o půlnoci se na jevišti objevila živá hudba s tím, že kdo z přihlížejících měl zájem mohl si na parketu zatančit v rytmu karibské hudby. My jsme ale po tuto dobu netrpělivě vyhlíželi naše favoritky mezi tanečnicemi, na kterých jsme během představení mohli oči nechat, ale ani po hodince – kde nic, tu nic. Pomaličku nám začalo docházet, že sice nejkrásnější ženy z Havany jsou bezpochyby tady, ale ty naše budeme muset hledat úplně někde jinde. Za cíl naší další cesty jsme zanedlouho zvolili neméně známý podnik - „Havana Café“ nacházející se na hlavní příbřežní třídě v sousedství pětihvězdičkového hotelu "Meliá Cohiba". Lokál zařízený i fungující ve stylu Hard Rock Café se nám líbil a ještě více společnost uvnitř. U stolu zanedlouho přistálo několik „Mojitos“ a ti statečnější z nás se vydali na „vojenský průzkum“. Netrvalo dlouho a „kubánské zajatkyně“ seděly u našeho stolu. Slovo dalo slovo, pár desítek Eur změnilo majitele a nezbývalo nic jiného než se vydat na cestu k našemu „domovu“, aby "soudružská družba" mohla pokračovat již v soukromí. Vše pro nás vcelku přirozené a jednoduché, ale bez nejmenšího ponětít, že to co nastane potom, bude velmi nápadně připomínat vojenské manévry spojeneckých vojsk.
Celý problém však téměř okamžitě vyřešil náš „pán frajer domácí", který před dům, na noční ulici vyrazil s v podpaží chycenou rozespalou manželkou – lékařkou oblečenou jen v noční košili, která VB-hlídce úspěšně a zdálo se že i s určitým potěšením nalhala, že dotyčná dáma je její pacientka a přišla si k ní domů pro léky. Důvěřiví příslušnící paní doktorce sedli nejspíše na lep, protože po chvilce se svým Žiguli s majáčkem někam odjeli. Dáma (snědá dívka) vešla do domu a od té doby jsme našeho kamaráda ani neslyšeli ani neviděli. Objevil se až druhý den při snídani, u které jen litoval, že dotyčná dívka mu nedala... svůj telefon, aby jí mohl dnes znovu zavolat.Anketa
Myslíte si, že Fidel Castro je ještě naživu nebo již pěknou řádku měsíců někde v lednici?
| Ano, leží někde u ledu |
| Ne, užívá se zaslouženého důchodu |
| Nevím, u soudruhů ale bude žít na věky |
Výsledky se zobrazí po hlasování.
Vytisknout
Poslat

