Český "gringo" v Karibiku

TÝDEN.CZ

22. 10. 2018
Rubrika: O cestách

Kuba I. - "Iljušinem, přes výslechy a přesto u Fidela"

Autor: Martin Zarek

19.02.2008 19:26

 

10.2.2008 Kde jinde mohou naše cesty do jiných míst v Karibiku než je Dominikánská republika začít, než několikadenní cestou na Kubu - „Perlu Karibiku“. O Kubě se na celém světě tvrdí, že je to země překrásných pláží, aromatických kubánských doutníků, pravého třtinového rumu, neodolatelného mentového mojita, bouřliváků jako Hemingway, neodolatelných smyslných mulatek... a fousatého (a možná již u ledu ležícího) Fidela...
Revoluce je v Havaně cítit (vidět) na každém rohu...Pro mě a pro další 4 kamarády, kteří přijeli na tak dalekou návštěvu z bratrského Slovenska, se důkladné poznání zmíněných věcí stalo jednoznaznačnou prioritou, které nemohla zabránit ani případná nová revoluce. A právě proto jsme zvolili za místo pobytu nikoli světoznamé turistické letovisko Varadero, ale Havanu. Rozhodli jsme se, že jedině v hlavním městě musí být ta správná koncentrace toho všeho, co chceme za těch pár dní poznat. Ze všeho vyjmenovaného jsme se ale nakonec rozhodli obětovat pláže, neboť těch máme na naší základně – Dominikáně, odkud jsme na cestu vyrazili, více než dost, o to více si budeme užívat toho ostatního. Na Kubu, přímo do Havany jsme se dostali ze Santo Dominga letecky se státní leteckou společností Cubana Airlines a to za necelých 700 USD na osobu za zpáteční letenku i včetně turistické karty, která je nám ke vstupu na Kubu jako bývalým bratrům za socialismu jediná třeba.
Na Jawě se to pořád dobře jezdí... I va Havaně.Upřímně řečeno, letět více než 2 hodiny Iljušinem IL-62, který dle viditelné opotřebovanosti musel pamatovat ještě soudruha Brežněva u moci a slávu Sovětského Svazu v plném lesku, byl hodně silný zážitek a jak jsme se shodli stojí určitě za to si za takový prožitek zaplatit i více. Že let byl přeprodaný a dostali jsme se do letadla jen díky malému úplatku jsme brali jako úspěšný začátek naší cesty za komandantem Fidelem, ale že velká část sedadel v letadle bude porouchaných a budou stále sklopena, takže člověk musel celý let cestovat v poloze ležmo, jsme neočekávali. Kromě tohoto malého „detailu“ k celkovému dojmu, že jsme právě zahájili cestu do minulosti příspívala i „grupa“ obsluhujících kubánských letušek s věkovým průměrem lehce nad 50 let a také povědomě známý pach linoucí se z letadlových toalet, který jsme společně identifikovali jako aróma nám všem dobře známé z nádražních toalet komunistické éry. Vzhledem k tomu, že jsme seděli v předposlední řadě, tak náš návrat do socialismu byl o to dokonalejší a intenzivnější...

Fidel přítomen na každém kroku...Přesto jsme cestu přestáli bez větších potíží, na čemž určitě měla svou neodmyslitelnou zásluhu sedmička světoznámého kubánského rumu HABANA CLUB, kterou jsme na počest takové cesty otevřeli za přispění letušek již na palubě vysloužilého Iljušina.Po hladkém přistání jsme se dostali bez větších probémů do haly havanského letiště Josého Martí, kubanského hrdiny, jehož socha vévodí slavnému náměstí Revoluce, kde komandant Fidel Castro dokázal udržet v pozornosti a ještě i na nohou desetitisíce Kubánců při svých až osmihodinových projevech. Poté co jsme prošli veškerými letištními kontrolami, včetně snímaní našich fotografií, to zřejmě pro Fidelův kontrolní systém „kdo na Kubu může a kdo ne“ a absolvovali menší výslech, proč vůbec na Kubu jedeme, co tam asi tak budeme dělat, odkud jsme a co děláme atd. a to hezky jeden po druhém a zcela o samotě s příslušným imigračním úředníkem se zdálo, že již nic nebrání našemu kubánskému dobrodružství.

Bývalý presidentský palác v popředí s tankem, na kterém Fidel velel proti Američanům v roce 1961 při jejich invazi v Po předchozí zkušenosti jsem všem mým spolucestujícím nakázal nebrat velká zavazadla, ale jen příruční, která se vejdou do kabiny a to jednak proto, že při minulé návštěvě našich kubánských přátel o pár měsíců dříve nám byly naše kufry (a to i uzamčené) otevřeny a dopodrobna prohlédnuty bez našeho vědomí a také abychom ušetřili čas, neboť minule jsme na ně čekali u běžícího pásu 1,5 hodiny. I proto jsme po kontrole vyšli z odbavení jako první s vítězoslavným úsměvem na tváři, který nám ale zamrzl za okamžik, kdy si nás stranou vzali další úředníci, pravděpodobně z toho důvodu, že jim jeden z nás byl něčím podezřelý. Poté začal další výslech a to téměř 40-minutový, takže náš „zavazadlový“ náskok jsme v tu chvíli ztratili. Podrobná zpověď našeho kamaráda dopadla úspěšně, to znamenalo to, že jsme byli propuštěni a poplácali se s úředníky bratrsky po zádech jako zastara. V hale jsme nejprve vyhledali okénko směnárny, kde nás do fronty na výměnu peněz zařadil další příslušník a vyměnili naše tvrdá platidla (Euro a USD) za konvertibilní kubánské peso a konečně vyrazili z letiště objednat si taxík, abychom se vrhli vstříc legendami opředené Havaně...
Poznámka pro cestovatele: Jednoznačně doporučujeme brát s sebou na Kubu Eura, neboť přátelství mezi Fidelem a USA se projevuje i na penalizaci dolaru při jeho výměně. Nejdříve je vám strženo 10% z celkové částky a teprve potom zbývající výměněno, v našem případě v kurzu 1:0,89, Euro se pak mění v kurzu 1:1,29 a bez penalizace 10%. Při cestách je možné platit přímo i v Euro a dolarech, ale kurz je vždy o hodně nevýhodnější nebo pak není nazpátek co vrátit.

Anketa

Myslíte si, že Fidel Castro je ještě naživu nebo již pěknou řádku měsíců někde v lednici?

Ano, leží někde u ledu
Ne, užívá se zaslouženého důchodu
Nevím, u soudruhů ale bude žít na věky

Výsledky se zobrazí po hlasování.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7

Diskuze

Martin Zarek

Když již člověk díky velké shodě okolností žije uprostřed "pozemského ráje - Karibiku, je logické, že využije každé příležitosti, aby tento "evropský protipól" i jeho okolí a všechno, co k němu patří, hodně důkladně poznal. A tom všem je tento blog...
Blogování v Karibiku
Oblíbenost autora: 7.45

O autorovi

Autor žije již 15-tým rokem mimo Evropu, od roku 2000 se usadil v Dominikánské republice, kde žije a má rodinu. Příležitostně psal reportáže mimo jiné pro časopisy Týden, Sirius, Dolce Vita a spolupracoval jako zpravodaj s českou pobočkou stanice BBC pro Karibik. Je autorem autobiografické knihy – „Klaunova zpověď“, která vyšla v roce 2004 v Čechách v nakladetelství DEUS.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031